Z ROZHOVORU PRO ČESKÝ ROZHLAS

22.08.2009 10:15

ČESKÝ ROZHLAS REGOIN – rozhovor s redaktorem p. Danielem Burdou

„Prázdninové úlety dospívajících“ aneb rizikové chování mládeže

 

Pokud se zamýšlíme nad tématem, je třeba se dotknout několika z mého pohledu zásadních oblastí. Nejprve si vydefinujeme období dospívání jako dobu zkoumání hranic a možností. Prázdniny, a to nejen v době dospívání, jsou časem prožitků, zážitků, adrenalinu, společenství a pospolitosti. Je to stejné jako u našich rodičů a prarodičů, pouze se změnily formy „vymýšlených kousků“ a míra společenské kontroly. Nemusím připomínat, že zde velkou roli hraje fenomén nudy. To, co však ovlivňuje přijatelnost a nepřijatelnost chování a jednání, je míra rodičovské a společenské kontroly. Dávat dětem hranice, protože ony je potřebují. A samozřejmě, „dobrý puberťák“  je zkusí. Má totiž právo, snad vývojovou povinnost, zkoušet či nabourávat naše hranice, a tak nás podrobovat výchovným rozhodováním. Co však nutně od nás vychovatelů potřebuje slyšet – „mám tě rád(a), ale toto chování už neopakuj – já ti ho nedovolím a vím, co udělám (nejsem výchovně v koncích), tu máš negativní důsledek a život jde dál. A proto, aby nás děti „pasovaly“ do role poradců a těch, o jejichž názorech budou přemýšlet, nás ve stejné či podobné věci mohou vyzkoušet i třikrát.

Pro dospívajícího je velice důležité soužití s vrstevníky. V období dospívání klesá vliv rodičů a dalších autorit na chování pubescentů a adolescentů. Úkolem rodičů v tomto období je udržovat a posilovat výchovný vliv společnými aktivitami a rodinnými rituály s vědomím toho, že můj rodičovský vliv přichází do konfrontace s vlivem vrstevnické skupiny.  

Co může mít vliv na rizikové chování dětí? Zjišťujeme, že je to také osobnostní nastavení dítěte. K rizikovější skupině mohou patřit děti se symptomy či diagnózou ADHD – tedy děti neklidné, nepozorné, impulzivní a hyperaktivní. Ty totiž reaguji bez náhledu na situaci, nepřemýšlí o důsledcích svého jednání. Dalším vlivem často bývá kompenzace neuspokojivé situace ve vlastní rodině a nevědomá snaha naplnit základní lidské potřeby – láska, místo kam patřím, pocity bezpečí, jistoty a podpory, stanovení hranic. Často chybí také podstatné dovednosti – např. umění říci ne a umění odložit okamžité uspokojení.

V závěru bych se ráda zmínila o „hrozbě“, která je podle mě potřeba znovu zviditelnit. Je to nebezpečí týkající se dospívání v sexuální oblasti – rozšiřování pohlavních chorob, smrtelného onemocnění žloutenky a AIDS. Tyto informace bychom neměli zůstat jako vychovatelé našim dětem dlužni.

Jako vychovatelé často přemýšlíme o svých rozhodnutích a výchovných možnostech. Jsou chvíle, kdy se cítíme „bez možností, v koncích“. A to je normální. Pokud však nevidím v tuto chvíli efektivní možnosti řešení, tak není hanba požádat o pomoc. Pomoc i možnost rodičovského a prarodičovského vzdělávání nabízí naše Etopedická poradna a její Škola rodičů.

Autor: Marie Linhartová

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode