OPĚT TANDEM NA REGIONU
září 2013 v 11:00 rubrika: Tandem
Marie Linhartová: Je obrovský rozdíl mezi pochvalou a uznáním
Hostem v Tandemu Tamary Peckové byla speciální pedagožka Marie Linhartová ze Žďáru nad Sázavou. „Já jsem měla ráda celý školní rok, ono se to střídá v únavě dětí nebo učitelské. Ale začátek je vždycky něco tajemného, co nás čeká,“ zavzpomínala na svou pedagogickou etopedka Marie Linhartová.
„Kdybychom si jako kantoři uvědomovali, jak velkou moc a poslání máme, tak bychom do té třídy chodili s větší úctou a pokorou,“ myslí si Marie Linhartová.
Jak ulehčit prvňáčkům vstup do školy? Hlavní a zásadní úkol je na nás rodičích. Motivovat. „Jak děti naladíme, je důležité. Neboj, to je špatně. Všechna slůvka, která mohou vyvolávat nejistotu, vůbec nevyslovovat. Jistota a pocit bezpečí je nejzákladnější lidská potřeba.“
Jak ulehčit prvňáčkovi první školní rok?
Pochvala a uznání? Je v tom rozdíl.
Na začátku všeho je motivace. Změnit slůvko ´musím´ na ´chci´. A ještě důležitější věcí při výchově dětí je pochvala a uznání. Je v tom obrovský rozdíl. „Na to si jako rodiče dávejme pozor. Je strašně důležité ocenit dítě za něco, co dokázalo. Ne, že to udělalo pro mě, ale pro sebe. Když chválím, tak to dítě to dělá kvůli mě. My potřebujeme vyzdvihnout to, že ty jsi to dokázal, jseš zlatej, jseš super. A ne: jsem na tebe pyšná, dělej to kvůli mě,“ upozorňuje Marie Linhartová.
Při nástupu dítěte do první třídy je důležité vybudovat důvěru mezi rodiči a pedagogem. „Předávat si informace je strašně důležité. Někdy u té informace může být i dítě, potom pozor, aby to pro dítě nebylo zraňující.“
Vše by mělo probíhat v jistotě a v klidu. Podle Marie Linhartové hraje velice výraznou roli správná výživa dětí, jídelní režim, správné dýchání, svalová relaxace.
„Podněty pro oči, uši, čich, chuť. Vše to musí souviset. Je to i o dotecích, o pohledech očí do očí. To se mi zdá hodně podstatné. Dotýkání se, sedíme proti sobě, mluvíme spolu, držím tě, třeba za zápěstí. Držet za zápěstí může pomáhat uvolnit velké napětí,“ hovoří Marie Linhartová o tom, jak uklidnit bázlivé dítě.
Jak a kdy s prvňáčkem pracovat? Má si prvňáček udělat domácí úkoly hned nebo ho raději nechat hrát si? „Připravit systém učení, není podstatné, jestli hned nebo později. Jestli je tam únava nebo není. Dítě se bude pravidelně učit v tolik a v tolik. Já bych asi nedoporučovala začít se učit hned, když přijde ze školy. Nechat ho nadechnout. Třeba v jednu hodinu začne každý den pravidelné učení. Vyrovnáme si z aktovky věci, které jsme ve škole dělali, kraťounce si povíme, co bylo a pustíme se do práce.“
Marie Linhartová není zastáncem psaní úkolů nanečisto, neměli bychom také před psaním v první třídě zapomínat na rozcvičení kloubů. A co samostatné studium? Kdy od dítěte očekávat samostatnou přípravu. „Uměním nás rodičů je co nejdříve předávat zodpovědnost, ale zralému dítěti. Co je zodpovědnost? Vědět, že to dítě úkol zvládne levou zádní. A nezapomínejme chválit,“ uzavírá Marie Linhartová.
Autor: Tamara Pecková
Zroj:
Nahlédněte do rubriky Škola rodičů pro "jízdní řád rozvoje dovedností na počátku školní docházky".
24. ledna 2013 v 11:00 rubrika: Tandem
Marie Linhartová: rodina je jako životní trenažér
Hostem dopoledního Tandemu byla odbornice na výchovu a vzdělávání Marie Linhartová. „Už na základce, když si vzpomínám, tak učitelé z druhého stupně mě posílali zastupovat, zaskakovat na první stupeň, když nebyl dospělý. Už tehdy jsem dostala a měla dar motivovat a komunikovat s dětmi, nějak je zaujmout. Takže tam už jsem dostala první zprávu v životě: tohle je tvoje osobní nadání, tudy si jdi.“
Pocházela z katolické rodiny, díky malému počtu studentů mohla vystudovat gymnázium a potom pokračovat na vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. „Jsem ještě chemik k tomu“. Učit začala až později, po revoluci začínala v malotřídkách. Pokračovala jako učitelka dětí s poruchami chování a učení. Začala pracovat v pedagogicko-psychologické poradně jako etoped.
Také pracovala jako vychovatelka a etopedka v Diagnostickém ústavu ve Žďáře nad Sázavou. „Vzpomínám, jak jsme jeli s klukama většinou ve věku 16 až 18 roků – byli tam i chlapci, kteří už měli za sebou pobyt ve vězení, a my jsme tam měli samozřejmě program pro ně přes den, byli jsme tam tři na ně, ale co večer? Já jsem večer jako máma od dětí vzala pohádky a četla jsem pohádky. A četla jsem jednu, četla jsem dvě a četli jsme do čtyř do rána s těmahle dospělejma mužskejma. A to byla možná jedna z mých důležitých zkušeností. Možná kdybych prožila to, co ti kluci, že bych byla ještě horší než oni, protože v sobě mám větší hrdost. A pakl mě naučili mě, že 90 procent z nich začalo zlobit tehdy, když si rodiče přestali rozumět.“
Tamara Pecková se Marie Linhartové ptala na to, jestli spolu lidé v dnešní době umí mluvit. „O čem je mluvení? Mluvíme slovy a slova jsou symboly. Když já vám řeknu slovo srdce, tak obě máme nějaké povědomí, nicméně můj symbol srdce mi nastartuje obrázek, který stoprocentně není stejný jako váš. My když si nebudeme chtít naslouchat a dozvědět se, jaké je to vaše srdce. Komunikace je o tom, že si vyjasňujeme význam těch slov a symbolů, jestli jim všichni dobře rozumíme. Komunikace je o tom, že si chceme všichni porozumět.“
Autor: Tamara Pecková
Zdroj: