ČESKÉ DĚTI TRPÍ, AŽ DVĚ TŘETINY Z NICH ZAŽILY AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ RODIČŮ

Dvě třetiny českých dětí znají z vlastní zkušenosti jak vypadá v jejich rodinách násilné nebo agresivní chování jejich rodičů (většinou křik a hádky). S fyzickým násilím se setkalo 13 procent dětí. Vyplývá to z průzkumu společnosti Factum Invenio pro UNICEF.

Průzkum rovněž prokázal, že více než třetina dětí má přátele či rodinné příslušníky, kteří se staly obětí trestného činu (nejvíce loupeže či krádeže).

„To, co děti vidí nebo zažijí v rodinách se projevuje následně i v jejich vlastním chování a později ve vlastních partnerských vztazích. Klíčové je, zda hádka rodičů je konstruktivní a vede nakonec k dohodě, nebo zda se jedná o hádku vedoucí k nedohodě, která ponižuje, uráží, prosazuje jen jeden pohled za každou cenu,“ říká psycholožka, která se specializuje právě na problémy dětí.

To, co vidí u nejbližších osob, berou děti v době, kdy se utváří jejich osobnost, jako určitou povolenou normu chování. Následnou agresivitu, hrubost, vzájemnou netoleranci, násilí na vlastní kůži pak zažívají nejdříve učitelé, prodavači, řidiči veřejné dopravy, následně partneři, potvrzují další psychologové.

Poradny jsou přeplněné

Podle Linky bezpečí roste počet dětí, které volají o radu či pomoc právě kvůli závažným problémům jako je týrání, zneužívání, násilí  a vztahové problémy v rodině.

Zvláště závažné a trvalé dopady do psychiky dětí má výskyt násilí v rodině, kdy jeden partner udržuje svoji nadvládu pomocí psychického teroru a fyzického násilí. Podle zjištění poradenského centra ROSA, které se specializuje na problémy násilí v rodině, jsou děti v rodinách, kde se vyskytuje domácí násilí jeho svědky nebo přímo oběťmi až v 90 procentech.

Vliv zažitého či viděného zejména fyzického násilí mezi rodiči devastuje dětskou psychiku. Násilí se u řady těchto dětí stává  přijatelným chováním, které má efekt – partner poslouchá, cíle je dosaženo. Být v dětství svědkem násilí mezi rodiči se může u dítěte projevit poruchami chování,   násilným chováním ve škole, následně ve vlastní rodině, nebo, což je spíše případ většinou u dívek, pasivním snášením násilí a hrubostí od partnera. Vždyť i maminku bil táta, a ona držela…

Ze sociologických sond ROSY vyplývá, že 45 % partnerů dopouštějících se nyní domácího násilí na svých ženách, zažila  v dětství rovněž násilí svého otce vůči jejich matce, rozvod rodičů, měli  despotického a agresivního otce se závislostí na alkoholu, dominantní a despotickou matku, zažili sami násilí ze strany rodičů.

Dítě je jak houba, nasává vše kolem, dělá závěry jaké chování se osvědčilo a jaké ne, s celoživotními důsledky potvrzují  psychologové.

„Vedle zkušeností z  rodiny má na  děti vliv i násilí a brutalita v médiích, v některých moderních pohádkách, internetových hrách atd.“.

Psychologové upozorňují, že obecně ve společnosti se projevuje určitý snížený práh citlivosti k násilí. Pak i mezi dospělými se mohou objevit názory, že i agresivní člen rodiny  vůči zbylým členům domácnosti může být pro dítě zdrojem „bezpečí“. V praxi je to ale žel naopak, shodují se psychologové, násilný partner je spíše zdrojem velkých dětských traumat a následných výchovných problémů.

Jiří Vavroň, Právo