Děti neklidné, nepozorné, impulzivní a hypeaktivní, eventuálně hypoaktivní

IČ: 71787291

Mgr. Marie Linhartová

Adresa: nám. Republiky 151/21, 591 01 Žďár nad Sázavou

Tel. 607 140 120

E-mail: MarieLinhartova@seznam.cz

Webové stránky:  www.marielinhartova.webnode.cz

 Hyperaktivita s poruchou pozornosti = ADHD

Děti s diagnózou ADHD trpí poruchou pozornosti, jsou neklidné, impulzivní a hyperaktivní.

A. Poruchy pozornosti

Dítě se není schopno soustředit, dokončit úkol, koncentrovat pozornost. Nedokáže sedět v klidu a udržet pozornost při jednotlivých úkolech. Přechází od jedné činnosti ke druhé, dělá mu potíže poslouchat, často ztrácí věci. Např:

má problémy se samostatnou prací a má nevyrovnaný výkon v práci ve škole

neudrží pozornost při úkolu nebo hře

nesoustředí se na okrajové detaily, pracuje ledabyle, s chybami, zabývá se při jednom úkolu ještě jinými aktivitami

neposlouchá instrukce, dělá zbrklé, chybné závěry

neumí si uspořádat školní práci a svoje pracovní místo, není schopno udržet pořádek

zdá se být duchem nepřítomné, když mluvíme přímo k němu

neumí si naplánovat úkoly, pracovní, sportovní i hravé aktivity

nelibě nese, odmítá a vyhýbá se angažovat v aktivitách, které vyžadují mentální úsilí a trpělivost

často ztrácí nebo nemůže včas najít potřebné školní pomůcky, sešity, hračky, sportovní potřeby aj.

okamžitě reaguje na zevní podněty, nechá se jimi rozptylovat

zapomíná na denní aktivity či povinnosti, které má plnit

 B. Impulzivita

Neschopnost dítěte kontrolovat a tlumit své projevy.

Říká hned, co si myslí, nedokáže stát v řadě, vyrušuje a skáče do řeči, dělá nebezpečné věci, aniž by si uvědomil důsledky svého chování.

C. Hyperaktivita

Dítě je často nepokojné a nervózní, nedokáže v klidu posedět na jednom místě, hodně mluví.

Příznaky impulzivity a hyperaktivity se většinou projeví nebo zhorší v situacích, které:

vyžadují soustředěnou pozornost či duševní úsilí,

postrádají dojem novosti (např. sledování výuky, vykonávání zadaných úloh při vyučování, poslech či četba zdlouhavých textů, monotónní a opakující se činnosti).

Symptomy se spíše vyskytnou tehdy, nachází-li se jedinec ve skupině (ve školce, ve školní třídě, v práci). Jejich ústup naopak zaznamenáte tehdy, když je dotyčný odměňován za "správné" chování.

Určení příčiny je významné

pro dítě samotné: je důležité uznat, že problémy dítěte nemají příčinu v jeho povaze a morálce, ale v biologických faktorech (Těžký osud bude mít dítě, které za své neúspěchy dostane přezdívku lajdák, lenoch, zlobivý, nebo hloupý, případně všechno z toho - nálepka na něm ulpí a možná přispěje k tomu, že skutečně bude. Lehčí může mít dítě, jehož rodiče a učitelé uznají, že trpí biologickou poruchou, za kterou nemůže.),

pro stanovení správného nápravného postupu: LMD nelze převychovat, protože její příčina není v morálce. Je třeba odborného postupu, který vychází z psychoneurofyziologie poruchy.

DOPORUČENÍ RODIČŮM

1. Pravidlo číslo jedna: uvědomit si, že problémy dítěte mají biologický základ. Neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle. Kdybychom např. věděli, že má zlomenou nohu, také bychom ho nenutili, že ji má rozběhat! Do hlavy sice nevidíme, avšak pokud se nám něco nezdá, můžeme vzít dítě na specializované vyšetření do pedagogicko-psychologické (etopedické) poradny a k neurologovi. Včasné vyšetření ušetří zbytečné trápení.

2. Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není výchova, nýbrž láska. A děti, kterým se věci nedaří, potřebují lásky více, ne méně! Jestliže se dítě - i zdravé dítě - necítí milováno, horší se i jeho výkony. Když dítě obejmete, půjde mu úkol lépe, než když ho budete napomínat. Užije si dost mrzutostí se svými dysfunkcemi i bez vašeho kárání. Láska, kterou dostane, mu pomůže se přes své nedostatky lépe přenést.

3. Každý den s ním dělejte také věci, které vás oba těší. Jestliže se nebude cítit se sebou dobře, půjde mu všechno ještě hůře.

4. Pozitivní výchova upevňuje žádoucí chování mnohem účinněji, než negativní. Oceňujte dítě za to, co mu jde dobře (i maličkosti), spíše než abyste je trestali za to, co mu nejde. Utvořte systém pobídek a odměn, aby se mělo o co snažit.

5. Když potřebujete dítě pokárat, pak přesně za to, co udělalo: "tohle bylo špatně" je přece něco jiného, než "ty pořád zlobíš". Bude-li pořád dostávat takovéhle nálepky, nakonec vám dá za pravdu a přestane se snažit. Dítě také nutně potřebuje doporučení, „jak to vypadá udělat věc správně“.

6. Nikdo není takový odborník na dítě jako jeho rodiče - když chtějí. Staňte se experty na problémy svého dítěte. Budete moci jeho chování lépe předvídat a lépe tolerovat!

7. Nedejte na starobylé a ledabylé průpovídky typu "on z toho vyroste" nebo "nedá se s tím nic dělat". Ani jedno není pravda: většinou z toho nevyroste (jen to bude méně nápadné) a v naprosté většině se s tím něco dělat dá. Dokud se všechno nevyzkoušelo, je na rezignaci vždycky dost času.

8. Nepodceňujte vliv toho, co dítě dostává ze zevního prostředí! Uspořádejte jídelníček tak, aby pokud možno neobsahoval dráždivé chemikálie, jejichž důsledky nemůžete kontrolovat: umělé přísady, umělé vůně a příchutě, barviva, umělá sladidla, přemíra cukru a tuků. Zajistěte ovoce a zeleninu v jídelníčku každý den.

9. Zamyslete se nad tím, že jedno a totéž chování může být viděno negativně i pozitivně. Dítě s ADHD například může být viděno jako:

upovídané x pohotově mluví

neklidné x živého temperamentu

hyperaktivní x plné energie

bolestínské a lítostivé x citlivé a vnímavé

vymýšlí si a bájí x má skvělou fantazii

impulzivní x spontánní

roztěkané x schopné dělat více věcí najednou

nepořádné x nezdržuje se maličkostmi

neposedné x hravé

nepředvídatelné x nikdy nenudí

obtížně usíná x potřebuje méně spánku

u ničeho nevydrží x stále se zajímá o nové věci

10. Nepřeceňujte věci, které vám vadí teď (školní výsledky apod.), jakoby v životě dítěte už nikdy nic jiného nemělo nastat. Nekazte si vztah do budoucna.

11. Pro nápravu se obraťte na odborníky. Vaše dítě potřebuje se svými mentálními problémy pomoci stejně, jako kdyby trpělo tělesnou vadou.

Literatura ke studiu:

Riefová,S. F. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 1999

Tyl,J., Ptáček,R., Tylová,V.Příručka lehké mozkové dysfunkce.Praha, Feedback institut 2000

Train A: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha, Portál 1996

--